Voda

Centrální zásobování teplem je systém dodání tepla pro vytápění a ohřev teplé vody, přičemž teplo je vyráběno centrálně ve vzdáleném zdroji a poté je rozvedeno teplárenskými sítěmi odběratelům do větších územních celků, např. sídliště, průmyslové zóny nebo městské čtvrti.

Výměníkové stanice slouží zejména pro systém dálkového vytápění jako prvek tlakového oddělní primární sítě centrálního zásobování tepla a předregulaci topné vody pro objektové předávací stanice. Výměníkové stanice vlastně řeší ekvitermní regulace ústředního topení a centrální ohřev teplé vody. V rozsahu výměníkové stanice je vlastně řešena mimo jiné cirkulace topné vody soustavou pomocí oběhových čerpadel s řízením diferenčního tlaku, rovněž i doplňování upravené vody a udržování statického tlaku v sekundárních rozvodech. Spotřeba tepla se zjišťuje na měřičích, které jsou umístěny na vstupu výměníkové stanice, popřípadě na okruhu přípravy teplé vody.

Cena tepla je tvořena na základě informací o očekávaných nákladech za jednotlivé vstupní položky, dále pak na odhadu očekáváného objemu prodeje tepla za dané období a řadě dalších kritérií. Toto platí pro kalkulaci, na jejímž základě se vypočítávají měsíční zálohy na teplo, které platí odběratel. Skutečná cena tepla se vypočítává na základě skutečných nákladů. Ty jsou ve většině případů nižší než kalkulované náklady. Celkový účet za teplo vychází z prodaného množství tepla a skutečné ceny tepla v daném kalendářním roce.

Cena tepla je složena z několika položek. Jsou to náklady proměnné a náklady stálé. Náklady proměnné jsou přímo závislé na množství vyrobené a prodané energie. Patří sem palivo, elektřina, poplatek za znečištění a technologická voda včetně chemikálií pro úpravu. Dále to jsou náklady stálé. Jde o náklady, které nejsou závislé na množství vyrobené a prodané tepelné energie. K těmto nákladům se řadí opravy, revize dle platných předpisů, nájemné kotelen a telefonních linek, odpisy, mzdy a zákonné pojištění, režijní náklady, tzn. výrobní a správní režie a úroky z úvěrů.