Pěnové sklo (FOAMGLAS, REFAGLASS) se ve většině případů používá ve formě desek, popřípadě skleněného štěrku. Pěnové sklo vzniká napěněním skloviny pomocí práškového uhlí, poté se směs rozprostře do forem a po zahřátí se objem zvětší až 20x. Druhou možností výroby pěnového skla je zpracování odpadních střepů. Ty se taví za přítomnosti chemikálií, které neznečisťují životní prostředí. Nejčastěji se pěnové sklo jako izolační materiál používá na posuvné terasy, komíny, apod.

Celulózové vlákno (ISOCELL, ARBOCEL ZZ) je vyrobeno z vytříděného novinového papíru, který se drtí v drtícím stroji, pak následuje mletí v tzv. mlýnu s vířivým proudem, jež rozmělní papír na vlákna. Celulózová vlákna jsou impregnována boritou solí kvůli ochraně proti požáru, hmyzu, plísním a napadení škůdci. Celulózové vlákno je možné použít jako izolační materiál u novostaveb, nízkoenergetických a pasívních domů, dále také na podlahy i fasádní izolaci, apod.

Výhodou pěnového polystyrenu je nízká hmotnost, nízká tepelná vodivost a nízká nasákavost vody. S pěnovým polyesterem je velmi jednoduchá manipulace i instalace, je vysoce mechanicky  i chemicky odolný, což znamená, že je kompatibilní s jinými materiály. Dále je vysoce odolný proti stárnutí, výše uvedené vlastnosti si pěnový polystyren uchovává po celou dobu životního cyklu, tzn. po celou dobu, co budova stojí a v neposlední řadě to je jeho univerzálnost, jelikož pěnový polystyren je na trh dodáván v různých tvarech i velikostech.

Mezi nevýhody pěnového polystyrenu patří nižší zvuková izolace, vyšší difúzní odpor a tím pádem i snížená prodyšnost stěn a menší požární odolnost.

Extrudovaný polystyren (Fibran 300 L, Styrodur 3035 CS) je jeden z druhů tepelné izolace a vyrábí se systémem zvaným „ extruze“, což znamená, že systém je založen na vytlačování taveniny speciálního krystalového polystyrenu, přičemž současně se tato hmota sytí speciálním vzpěňovadlem, které po uvolnění tlaku na konci trubice způsobí napěnění hmoty. Ta se ochlazuje a upravuje do výsledného tvaru. Extrudovaný polystyren se dělí dle povrchu (hladký, zdrsněný) a podle profilu hran (pero-drážka, polodrážka a rovný).  Používá se na zateplení vnějších stran obvodových zdí, dále pak k zateplení střech i k zateplení podlah.

Keramzit je umělé kamenivo a používá se ve stavebnictví jako náhrada přírodního kameniva. Keramzit má vnitřní strukturu pórovitou, která se dost podstatně liší od povrchu. Keramzit se používá k zásypu dřevěných trámových stropů, jako podsyp pod podlahové desky, nebo jako drenáž pro odvod dešťové vody.

Pokud se bavíme o výhodách keramzitu, pak musíme zmínit nehořlavost, mrazuvzdornost, vysokou odolnost vůči povětrnostním vlivům.

Perlit (Perlit THERMO 1, Perlit DS, Perlit BS) se vyrábí z perlitů. Jedná se o horniny expandované zahřátím na vysokou teplotu, čímž dojde k uvolnění vázané vody a ta způsobuje napěnění.  Perlit je čistě přírodní materiál a snáší vysokou teplotu. Perlit se používá v prostorách, kde není vůbec žádná voda, ani kondenzovaná. Používá se na izolace podlah, k výrobě tepelněizolační omítky nebo jako výplň dutin cihelných bloků.

Výhody perlitu jsou skvělá paropropustnost, skvělé tepelné a akustické vlastnosti, snížení nákladů na topení, malá pracovní náročnost, výborná mrazuvzdornost a nehořlavost.

Dřevěné podlahy patří pro svou praktičnost, krásu a nadčasovost přírodního dřeva mezi nejlepší podlahový materiál. Pokud nevíte, který druh dřevěné podlahy je nejvhodnější, budeme se snažit Vám poskytnout několik základních informací. K základním druhům dřevěných podlah patří podlahy dvouvrstvé, třívrstvé, dýhované, parkety a masivní.

Cena tepla je složena z několika položek. Jsou to náklady proměnné a náklady stálé. Náklady proměnné jsou přímo závislé na množství vyrobené a prodané energie. Patří sem palivo, elektřina, poplatek za znečištění a technologická voda včetně chemikálií pro úpravu. Dále to jsou náklady stálé. Jde o náklady, které nejsou závislé na množství vyrobené a prodané tepelné energie. K těmto nákladům se řadí opravy, revize dle platných předpisů, nájemné kotelen a telefonních linek, odpisy, mzdy a zákonné pojištění, režijní náklady, tzn. výrobní a správní režie a úroky z úvěrů.

Cena tepla je tvořena na základě informací o očekávaných nákladech za jednotlivé vstupní položky, dále pak na odhadu očekáváného objemu prodeje tepla za dané období a řadě dalších kritérií. Toto platí pro kalkulaci, na jejímž základě se vypočítávají měsíční zálohy na teplo, které platí odběratel. Skutečná cena tepla se vypočítává na základě skutečných nákladů. Ty jsou ve většině případů nižší než kalkulované náklady. Celkový účet za teplo vychází z prodaného množství tepla a skutečné ceny tepla v daném kalendářním roce.

Výměníkové stanice slouží zejména pro systém dálkového vytápění jako prvek tlakového oddělní primární sítě centrálního zásobování tepla a předregulaci topné vody pro objektové předávací stanice. Výměníkové stanice vlastně řeší ekvitermní regulace ústředního topení a centrální ohřev teplé vody. V rozsahu výměníkové stanice je vlastně řešena mimo jiné cirkulace topné vody soustavou pomocí oběhových čerpadel s řízením diferenčního tlaku, rovněž i doplňování upravené vody a udržování statického tlaku v sekundárních rozvodech. Spotřeba tepla se zjišťuje na měřičích, které jsou umístěny na vstupu výměníkové stanice, popřípadě na okruhu přípravy teplé vody.